Jelikož vláda rozhodla svým usnesením ze dne 12. března 2020 v rámci nouzového stavu o uzavření některých provozů, zůstala řada zaměstnanců bez možnosti výkonu práce. Zaměstnavatel je však i v tomto období povinen hradit zaměstnancům, kteří nemohou vykonávat práci, ušlou mzdu (plat). Jak má tedy zaměstnavatel odměňovat své zaměstnance?
Pokud zaměstnanec nevykonává práci v souvislosti s uzavřením nebo částečným uzavřením provozoven na základě vyhlášeného stavu nouze na území České republiky, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce. Po dobu trvání zaměstnanci náleží náhrada mzdy/platu ve výši jeho průměrného výdělku.
Pokud dojde pouze k uzavření přístupu veřejnosti do provozovny samé. V některých případech je výkon práce nadále možný. Zaměstnanci mohou pracovat z domova, eventuálně se zaměstnavatelem dohodnout na změně sjednaného druhu práce (na dobu určitou), změně rozvrhu pracovní doby apod. Jestliže dojde z důvodu pandemických opatření k uzavření provozu a výkon práce zaměstnanců nemůže alespoň v omezeném rozsahu pokračovat, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele, kdy zaměstnancům přísluší náhrada mzdy (platu) ve výši 100 % průměrného výdělku. Pro účely řádné dovolené se tento den považuje za odpracovaný.
Částečná zaměstnanost znamená, že zaměstnanci nemůže být přidělována práce v rozsahu týdenní pracovní doby. Tedy ji alespoň v nějakém rozsahu (dolní hranice není stanovena) zaměstnanci přiděluje. Zaměstnavatel, jenž využije režim částečné nezaměstnanosti, je schopen přidělit práci, byť se nemusí jednat o celou směnu nebo výkon práce v každém týdnu. Lze si představit i situaci, kdy zaměstnanci po určitou dobu žádná práce přidělována není, ale výhledově to možné je. Částečná zaměstnanost může být vyhlášena pouze u zaměstnavatele v podnikatelské sféře. Zaměstnavatel ji může využít v případě kumulativního splnění podmínek. Těmito podmínkami jsou:
Zaměstnavatel je povinen se s odborovou organizací dohodnout na výši náhrady mzdy, kterou bude zaměstnavatel po dobu trvání částečné nezaměstnanosti povinen zaměstnancům poskytovat. Výše náhrady mzdy však nesmí být méně než 60 % průměrného výdělku zaměstnance. To stejné platí pro zaměstnavatele, u kterého odborová organizace nepůsobí, a ten výši náhrady mzdy stanoví vnitřním předpisem.
Pokud není splněna třeba jen jediná podmínka pro uplatnění překážky v práci dle § 209 zákoníku práce, považuje se nepřidělování práce za jinou překážku na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce a zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.
